HERALDICKÉ MINIMUM

Blasonování - popis erbu

Slovo blasonování (též blazonování - blazon) je francouzské. Když jsem zadal slovo blason do elektronického slovníku, vypadlo na mě erb, heraldika, znak. Podle autorit jde ovšem o slovní popisování znaku v odborném heraldickém názvosloví a já jim chci věřit.
Na jazyku při blasonování nezáleží, jde hlavně o to, aby si druhý heraldik podle vašeho blasonu mohl erb namalovat, aniž ho kdy viděl. U některých erbů je to hodně dlouhé povídání, a to i přesto, že blason má být stručný a výstižný.
Základy heraldického názvosloví jsou popsány v předchozích kapitolách a teď si povíme, jak se ta slova řadí za sebou, protože to je důležité.

Při popisu erbu nejprve popisujeme tinkturu štítu nebo dělení heroldskou figurou a jeho tinktury.
V červeném štítě zlatá lilie.

Pak popisujeme tinkturu a označení hlavní erbovní obecné figury.
V červeno-černě polceném štítě zlatá lilie.

Je-li štít čtvrcen, popisujeme pole zprava a shora.
Pokud jsou však dvě pole stejná, blasonují se společně stylem - v prvním a třetím černém poli zlatá orlice.
Pokud štít obsahuje štítky, popisuje se v pořadí - srdeční štítek, čestný štítek, pupeční štítek, štít.

Pokud má erb více figur, hlásí se nejprve figura hlavní a pak ostatní.
V modrém poli zlaté břevno doprovázené nahoře třemi, dole jednou zlatou lilií.
Stejný erb lze blasonovat také takto - V modrém poli zlaté břevno doprovázené čtyřmi zlatými liliemi (3,1).
Stejným způsobem se popisuje i umístění více stejných figur ve štítě, který nemá figuru hlavní. V modrém poli čtyři zlaté lilie (3,1).

Pokud je štít rozdělen vícenásobně, začíná se vždy první hlášenou tinkturou.
Pro polcený štít se začíná zprava. Pro dělený štít shora. Štíty dělené pokosem a pošikem shora.
Červeno-zlatě třikrát dělený štít.

Dalším zkrácením popisu je následující případ:
V zlato-červeně polceném štítě břevno střídavých barev.

Při popisu figur se setkáme i s termíny štít posypaný a posázený určitou figurou.Pokud je štít (nebo i heroldská figura, např. břevno) posypaný (také posetý),znamená to, že je vyplněn vzorkem drobných figur, které v okraji zanikají.
Zlatý štít posypaný černými liliemi.

Pokud je posázený, nemusí mít pevné vnitřní uspořádání a nezanikají v okraji.
Zlatý štít posázený černými liliemi.

Popisujeme-li obecnou figuru, která je běžná, nemusíme popisovat ji samotnou. Popisují se pouze odlišnosti od standardu.
U čtyřnohých zvířat se předpokládá, že jsou ve skoku, tato poloha se tedy nehlásí. Hlásí se, pokud má zvíře pozici jinou.
Hlásí se doplňky jako jsou koruna, perisonium, předměty v tlapách a podobně.
Není potřeba hlásit barvu zbroje, pokud se neliší od pravidel.
Hlásí se také figury odvrácené a přivrácené. To je případ, kdy jsou dvě stejné figury otočené k sobě - přivrácené, nebo od sebe - odvrácené.
Po skončení popisu štítu přichází na řadu řádové dekorace. Štít je ovinut kolanou Zlatého rouna
Po dekoracích hodnostní koruny. Štít kryje hraběcí koruna.
Poté se popisují přílbice. Hlásí se počet a druh. Zda je přílbice s točenicí nebo korunou a barvy překryvadel.
Neblasonují se vnitřky příleb, monile, zlaté mřížky turnajských přílbic. Nehlásí se barva přílbice s výjimkou zlaté. Neblasonuje se korunka, pokud se neliší od standardu. Neblasonuje se barva točenice, pokud není barevně odlišná od překryvadel.
U klenotů se hlásí jiný směr, než je směr přílby. Pokud je klenot shodný s hlavní figurou ve štítě, hlásíme klenot jako ve štítě nebo křídla s obrazem štítu.U lidských nebo zvířecích figur se také hlásí, zda je figura vyrážející,rostoucí nebo vyskakující.
Pokračuje se popisem hodnostních odznaků a štítonošů. U štítonošů se nehlásí, pokud hledí ke štítu.
Na závěr se popisují koruny, pokud jsou na vrcholech plášťů nebo stanů a pláště nebo stany. Opět se hlásí odchylky od normy.
Tím jsme u konce. Takhle nějak vypadá blasonování.

Tím končí naše vyprávění o základech heraldiky. V sekci DALŠÍ si můžete přečíst o některých věcech, které se nám do předchozího textu nehodily, ale přesto nám připadají zajímavé.

Související:
Další - co se jinam nehodilo.

	Úvodem \| Blason Blasonování - popis erbu Slovo blasonování (též blazonování - blazon) je francouzské. Když jsem zadal slovo blason do elektronického slovníku, vypadlo na mě erb, heraldika, znak. Podle autorit jde ovšem o slovní popisování znaku v odborném heraldickém názvosloví a já jim chci věřit. Na jazyku při blasonování nezáleží, jde hlavně o to, aby si druhý heraldik podle vašeho blasonu mohl erb namalovat, aniž ho kdy viděl. U některých erbů je to hodně dlouhé povídání, a to i přesto, že blason má být stručný a výstižný. Základy heraldického názvosloví jsou popsány v předchozích kapitolách a teď si povíme, jak se ta slova řadí za sebou, protože to je důležité. Při popisu erbu nejprve popisujeme tinkturu štítu nebo dělení heroldskou figurou a jeho tinktury. V červeném štítě zlatá lilie. Pak popisujeme tinkturu a označení hlavní erbovní obecné figury. V červeno-černě polceném štítě zlatá lilie. Je-li štít čtvrcen, popisujeme pole zprava a shora. Pokud jsou však dvě pole stejná, blasonují se společně stylem - v prvním a třetím černém poli zlatá orlice. Pokud štít obsahuje štítky, popisuje se v pořadí - srdeční štítek, čestný štítek, pupeční štítek, štít. Pokud má erb více figur, hlásí se nejprve figura hlavní a pak ostatní. V modrém poli zlaté břevno doprovázené nahoře třemi, dole jednou zlatou lilií. Stejný erb lze blasonovat také takto - V modrém poli zlaté břevno doprovázené čtyřmi zlatými liliemi (3,1). Stejným způsobem se popisuje i umístění více stejných figur ve štítě, který nemá figuru hlavní. V modrém poli čtyři zlaté lilie (3,1). Pokud je štít rozdělen vícenásobně, začíná se vždy první hlášenou tinkturou. Pro polcený štít se začíná zprava. Pro dělený štít shora. Štíty dělené pokosem a pošikem shora. Červeno-zlatě třikrát dělený štít. Dalším zkrácením popisu je následující případ: V zlato-červeně polceném štítě břevno střídavých barev. Při popisu figur se setkáme i s termíny štít posypaný a posázený určitou figurou.Pokud je štít (nebo i heroldská figura, např. břevno) posypaný (také posetý),znamená to, že je vyplněn vzorkem drobných figur, které v okraji zanikají. Zlatý štít posypaný černými liliemi. Pokud je posázený, nemusí mít pevné vnitřní uspořádání a nezanikají v okraji. Zlatý štít posázený černými liliemi. Popisujeme-li obecnou figuru, která je běžná, nemusíme popisovat ji samotnou. Popisují se pouze odlišnosti od standardu. U čtyřnohých zvířat se předpokládá, že jsou ve skoku, tato poloha se tedy nehlásí. Hlásí se, pokud má zvíře pozici jinou. Hlásí se doplňky jako jsou koruna, perisonium, předměty v tlapách a podobně. Není potřeba hlásit barvu zbroje, pokud se neliší od pravidel. Hlásí se také figury odvrácené a přivrácené. To je případ, kdy jsou dvě stejné figury otočené k sobě - přivrácené, nebo od sebe - odvrácené. Po skončení popisu štítu přichází na řadu řádové dekorace. Štít je ovinut kolanou Zlatého rouna Po dekoracích hodnostní koruny. Štít kryje hraběcí koruna. Poté se popisují přílbice. Hlásí se počet a druh. Zda je přílbice s točenicí nebo korunou a barvy překryvadel. Neblasonují se vnitřky příleb, monile, zlaté mřížky turnajských přílbic. Nehlásí se barva přílbice s výjimkou zlaté. Neblasonuje se korunka, pokud se neliší od standardu. Neblasonuje se barva točenice, pokud není barevně odlišná od překryvadel. U klenotů se hlásí jiný směr, než je směr přílby. Pokud je klenot shodný s hlavní figurou ve štítě, hlásíme klenot jako ve štítě nebo křídla s obrazem štítu.U lidských nebo zvířecích figur se také hlásí, zda je figura vyrážející,rostoucí nebo vyskakující. Pokračuje se popisem hodnostních odznaků a štítonošů. U štítonošů se nehlásí, pokud hledí ke štítu. Na závěr se popisují koruny, pokud jsou na vrcholech plášťů nebo stanů a pláště nebo stany. Opět se hlásí odchylky od normy. Tím jsme u konce. Takhle nějak vypadá blasonování. Tím končí naše vyprávění o základech heraldiky. V sekci DALŠÍ si můžete přečíst o některých věcech, které se nám do předchozího textu nehodily, ale přesto nám připadají zajímavé. Související: Další - co se jinam nehodilo.	O stránkách Literatura Odkazy Počítadlo Verze pro tisk Nebarevný web další stránky: Další
copyright (c) 2002, Helena Znojemská a Zdeněk Tábor Dražovický